PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Němečtí FLESHCRAWL jsou už dlouhou dobu známým a respektovaným pojmem na evropské deathové scéně. Období slávy si tato úderka zažila především v letech 1997-98, poté co do světa vypustila svůj počin „Bloodred Massacre“, na kterém pánové s bravurou „napodobili“ typickou švédskou deathovou školu. Inspirace severem byla ostatně vždy základním rysem jejich hudby a tento trend si skupina drží stále. I na již sedmém albu servíruje postupy pro severský death bytostně typické, s neméně charakteristickým drnčivě chrastivým soundem, kterým se švédské kapely typu DISMEMBER tolik proslavily. Ostatně, pro tento zvukový kabátec si Němci pravidelně dojíždějí do samotného Švédska. Na „Made Of Flesh“, stejně jako u minulého alba, sice využili služeb méně proslaveného studia Underground, ale i tak se jim podařilo dosáhnout minimálně nadstandardní kvality zvuku.
„Made Of Flesh“ určitě není nejdravější a nejostřejší, možná ani nejsilnější deskou FLESHCRAWL. Jako by došlo k určitému ubrání na plynu. Skladby se většinou nikam neženou a zůstávají ve střednětempé valivosti. Co však této desce chybí na rychlosti a komplikovanosti, to jí přebývá na temnotě podtržené již zmíněným hrubým soundem. Jednoduchá hudba se nese v jakési ponuré náladě, žádné velké krkolomnosti ani zběsilá sóla, pouze hutný a dunivý parní válec, který se chystá rozdrtit na kaši všechny hrbolaté výrůstky melodických plání. Na druhé straně zůstávají i v hudbě FLESHCRAWL specificky melodické postupy, opět však jde o postupy animálně jednoduché, takže jejich melodičnost a zřejmost nevyčnívá nad riffující základ. Ta zmíněná „jednoduchost“ skladeb může být mnohými chápána jako nedostatek, přesto mě osobně u tohoto alba nijak nevadí. Materiál možná dosahuje určité hranice až protivné naléhavosti, ale vůbec nespadává do nějakého zčernalého patosu. Stále je to death, death jako řemen a jsou zde samozřejmě i skladby rychlejší a našlapanější, které zabraňují zřícení se do jednotvárnosti. Takové „Made Of Flesh“ nebo „Carnal Devourment“ jsou typickými dravými kousky plně v invencích předešlé produkce německých „Švédů“. Na rozdíl od těchto rychlejších „nářezů“ je třeba hned úvodní „Beneath a Dying Sun“ typickou ukázkou výše zmíněné valivé dunivosti, kde se výrazněji projevuje, možná přece jen nezvyklý, sklon k severské melodice připomínající až Swanovské postupy použité u EDGE OF SANITY. To se i u FLESHCRAWL jeví poněkud netypické, neboť Němci v předchozí tvorbě většinou zůstávali u typově drsnější odnože švédského deathu představované kapelami jako DISMEMBER, GRAVE nebo ENTOMBED. A zdá se, že v této poloze prezentované třeba skladbou „Scourge Of The Bleeding Haunted“ to pánům přece jen sluší více. V pomalejší a melodičtější variantě totiž skladby zní poněkud ospale, nenápaditě a triviální jednoduchost je až příliš zřejmá. Asi „nejhitovější“ skladbou celého alba je snad veselá „Flesh Bloody Flesh“.
FLESHCRAWL za sebou mají už dlouholetou pouť hudebním podzemím a je pravda, že dnes asi těžko někoho svojí poněkud archaicky znějící produkcí ohromí, ale stále si udržují vysoký standard, díky kterému není ani jejich aktuální deska propadákem. Ale nějaké to oživení a trochu svěžích nápadů by to do budoucna určitě chtělo.
PS: Nemohu si odpustit neupozornit na opravdu velmi poctivě vyvedenou obálku alba. Z realisticky působící malby jde až husí kůže.
Již sedmá deska německých FLESHCRAWL je logickým pokračováním tvorby těchto deathových veteránů, kteří se již před mnohými lety shlédli v inspiraci švédskými kapelami. Album „Made Of Flesh“ asi většinu lidí neohromí, má však v sobě určitou, až archaickou sílu, kvůli které se vyplatí si desku pořádně naposlouchat.
7,5 / 10
Sven Gross
- vokál
Mike Hanus
- kytara
Bastian Herzog
- bicí
Oliver Grbavac
- kytara
Tobias Schick
- basová kytara
1. Beneath a Dying Sun
2. Made of Flesh
3. Scourge of the Bleeding Haunted
4. Into the Depths of no Return
5. Flesh Bloody Flesh
6. Forged in Blood
7. Damned in Fire
8. Demons of the Dead
9. Carnal Devourment
10. When Life Surrenders
Structures Of Death (2007)
Crawling In Flesh (best of) (2005)
Made Of Flesh (2004)
Soulskinner (2001)
As Blood Rains From The Sky, We Walk The Path Of Endless Fire (2000)
Bloodred Massacre (1997)
Bloodsoul (1996)
Impurity (1994)
Descend Into The Absurd (1992)
Lost In A Grave (7" EP) (1991)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 40:38
Produkce: FLESHCRAWL
Studio: Underground Studio
FLESHCRAWL jsou již léta zárukou poctivé death metalové práce. Je sice pravda, že tak dobré album, jako bylo svého času "Bloodred Massacre" se jim asi podaří natočit jen stěží, ale i tak úroveň jejich nahrávek nikdy neklesne pod určitou kvalitativní hranici. Platí to i o aktuálním počinu "Made Of Flesh", který sice není nějak světoborný, ale na upevnění postavení na samotné špičce německého pelotonu stačí bezpečně.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.